Spolu se natahující se zimou začínám mít čím dál větší potřebu čerstvého ovoce a celkového prohřátí organismu. Jenomže sežeňte to vše v zimě, zajít do supermarketu není to pravé ořechové a hledat jinde je tak trochu jako hra na Marušku, která šla pro jahody.

Nicméně myslím, že mám řešení. Na počátku bylo jablko a jablečný mošt, který je od nepaměti tradičním produktem pro oblast Bílých Karpat. Jeho masivní obliba dala vzniknout také jablečným moštům s červenou řepou k celkovému posílení organismu či moštu s černým rybízem, v Hostětíně mu říkají vitamínová pilulka. Zejména v letních měsících je hitem také Hostětínský mátový mošt, který dokonale osvěží. A to vše v kvalitě bio. Velmi praktickým se ukázalo být pětilitrové balení:), pokud se vám vleze do ledničky. Mimochodem, jestli náhodou toužíte po tomproniknout do tajů výroby tohoto legendárního moštu, není to nemožné. V Hostětíně pořádají kurzy pěstování původních odrůd jablek a jejich zpracování. Stačí si najít několik dní čas a vrátit se o desítky let zpět uprostřed malebné krajiny Bílých Karpat. Myslím, že minimálně jeden prodloužený víkend mám na letošek naplánován:)

Vaše EK v.r.

O tom, že módní svět má k daleko k růžové zahradě, kde se máme všichni navzájem rádi, nemám pochyb už delší dobu. Občas se ale vynoří důkazy, které mi zvednou nejen obočí. Tak třeba Christian Laboutin, který žaluje Yves Saint Laurent.

Hádejte proč. Skrze červené podrážky u bot. Yves Saint Laurent si totiž dovolil použít červeň na podrážky svých bot v loňské letní kolekci a to se samozřejmě Laboutinovi nelíbilo. Chápu, že netradiční barva podrážek je pro Christiana Laboutina typická, ikonická a nevím ještě jaká. Na druhou stranu, lze si nárokovat použití tak obecné záležitosti jako je barva? Nehledě na to, že v podstatě všechny kopie šíří slávu originálu a ne nadarmo se říká, že kopírování je nejvyšší možná forma poklony. Ať to je ja chce, tato žaloba se mi zdá nadbytečná a nemůžu se ubrátit pocitu, že by se módní guru měl Christian Laboutin zabývat noblesnějšími záležitostmi. První soudní výrok zněl v prospěch YSL, odvolání je ale na cestě, stejně jako emotivní exklamace Chritiana Laboutina, že pro něj nejde jen o dohady ohledně barvy, ale o emocionální záležitost blízkou jeho srdci. Jak hezky se dá někdy hrát se slovy:). Mimochodem, bot s červenou podrážkou jsem viděla nespočet, možná by měl pan Laboutin lépe mapovat trh.

Vaše EK v.r.

Zima už mne nebaví, a proto jsem se rozhodla, že nadešel čas se zahřát alespoň v představách. A místem, kde mi bylo kdy nejvíce horko je dost možná marocká Marakeš. Doporučuji, v březnu tam budete mít krásných pětadvacet až třicet a elegantně skočíte ze zimy do jara.

Marakeš má mnoho kouzel, jedním z těch nejomamnějších je náměstí Djemaa el Fna, největší na africkém kontinentu. Překlad z arabštiny by zněl Shromaždiště mrtvých. No, nevyrazte si tam! Naštěstí náměstí toho se svým názvem nemá mnoho společného. Řekla bych dokonce, že se ze všech sil snaží dokázat, že je shromaždištěm všeho jiného, jen ne mrtvých. A daří se mu to. Celý den je útočištěm prodejců, arabských vypravěčů pohádek a pouličních umělců, kteří se zde mísí s početnými turisty. Po setmění je zde téměř k nepohnutí. Všichni ožijí po celodenním úmorném horku a náměstím se nese směs tisíce zvuků a vůní. Mají zde bezkonkurenčně nejlepší čerstvý pomerančový džus. Ochutnávání místních specialit ve stáncích doporučuji, ale musíte se smířit s ním, že dříve nebo později váš trávící systém začne protestovat. A také nečekejte žádné tradiční chutě. Když exotika, tak se vším všudy. Mými oblíbenými jsou naložení smažení slimáci, prodávaní ještě v ulitách. Taková lidová verze slavného prvku vyhlášené francouzské kuchyně. Tedy vzhůru do Maroka!

Vaše EK v.r.  

Strašně se mi líbí jak začínají být značky komunikačně vynalézavé, tedy alespoň některé. Jednou z těch, která mi opět vyrazila dech je Longchamp, francouzský výrobce kabelek , kterého já osobně považuji za světovou špičku.

Jen tak ze zvědavosti zabrousím na jejich stránky a svět div se, místo tradičního loga koně tam mají psa. A co víc, pes honí koně a titulky varují, abyste drželi svého psa na uzdě. Vtipné video pokračuje tím, že se z domu vynoří ultraštíhlá kráska s ultra velkým psem a začíná jejich pochod ulicemi New Yorku. Jednoduchý, ale vtipně zpracovaný nápad, který člověk pozvedne koutky úst. Po nedávném objevu Tiffanyho stránka What makes loves true a po Van Cleef and Arpels s videem o milostných setkáních je Longchamp další z řady luxusních značek, které podléhají vlně módní prezentace formou pohybujících se obrázku místo textu. Jsem docela ráda, uznejte, kdo rád čte sáhodlouhé články a zejména na webu?

Vaše EK v.r.

O tom, že dobré doplňky jsou základem dobrého stylingu není třeba psát. Zejména pokud tím doplňkem jsou brýle, které z podstaty věci zakrývají velkou část vašeho obličeje:).

Jak vybrat ty správné, aby vyjadřovaly osobnost nositele, aby mu slušely a aby je pozitivně přijalo i okolí? První zásadou je mít brýlí hned několik. Vím, nahrává to jejich prodejcům, ale je to svatá pravda. Je to stejně jako třeba s botami. Když jdu do společnosti, vezmu si lodičky, pokud mířím na výšlap beru si sportovní obuv. I brýle se hodí měnit podle příležitosti. V každých totiž budete vypadat jinak. Na obchodní schůzce přece nechcete působit jako malá holka, což může být žádaný efekt třeba na dovolené. Bezvadné brýle pro otrlejší povahy, a upřímně řečeno i peněženky, prodává Optik Žilka v Praze. Pocházejí z dílny legendárního francouzského výrobce a designera brýlí Alaina Mikliho a jsou dokonalé. Rozhodně vás v nich nikdo nepřehlédne. Navíc je teď propaguje v kampani hezká tvářička Jany Plodkové, toho času přítelkyně Filipa Žilky, majitele firmy. Jak naznačují reklamní vizuály „Koukat budou všichni“. Tak tedy, koukejte, kochejte se a vybírejte. Alespoň jeden pár za investici stojí. Vím o čem mluvím, o mých slunečních brýlí od Mikliho totiž mluví celá ulice:).

Vaše EK v.r.