Zima už mne nebaví, a proto jsem se rozhodla, že nadešel čas se zahřát alespoň v představách. A místem, kde mi bylo kdy nejvíce horko je dost možná marocká Marakeš. Doporučuji, v březnu tam budete mít krásných pětadvacet až třicet a elegantně skočíte ze zimy do jara.
Marakeš má mnoho kouzel, jedním z těch nejomamnějších je náměstí Djemaa el Fna, největší na africkém kontinentu. Překlad z arabštiny by zněl Shromaždiště mrtvých. No, nevyrazte si tam! Naštěstí náměstí toho se svým názvem nemá mnoho společného. Řekla bych dokonce, že se ze všech sil snaží dokázat, že je shromaždištěm všeho jiného, jen ne mrtvých. A daří se mu to. Celý den je útočištěm prodejců, arabských vypravěčů pohádek a pouličních umělců, kteří se zde mísí s početnými turisty. Po setmění je zde téměř k nepohnutí. Všichni ožijí po celodenním úmorném horku a náměstím se nese směs tisíce zvuků a vůní. Mají zde bezkonkurenčně nejlepší čerstvý pomerančový džus. Ochutnávání místních specialit ve stáncích doporučuji, ale musíte se smířit s ním, že dříve nebo později váš trávící systém začne protestovat. A také nečekejte žádné tradiční chutě. Když exotika, tak se vším všudy. Mými oblíbenými jsou naložení smažení slimáci, prodávaní ještě v ulitách. Taková lidová verze slavného prvku vyhlášené francouzské kuchyně. Tedy vzhůru do Maroka!






